Obec Kyselka - kostel Svatého Václava v Radošově

Rád bych vám sdělil něco o věžních hodinách, které se nachází na věži zdejšího kostela v Radošově. Mé původní povolání je hodinář. Dne 1. listopadu 1972 jsem se s manželkou nastěhoval z Karlových Varů do Radošova. Na kostelní věži byly v té době nainstalovány čtvrťové hodiny, které každou hodinu krásně odbíjely. Vzhledem k tomu, že se zde nacházela historická rarita, tedy krytý dřevěný most přes řeku Ohři, chod hodin dodával tomu všemu zvláštní atmosféru. Všichni občané, zvláště ti starší, byli na krytý most i věžní hodiny v Radošově svým způsobem hrdí. I já jsem si nostalgicky vzpomněl na své mládí, a to na časy, když jsem jezdil z města na prázdniny k babičce na vesnici. Zde bylo také slyšet odbíjení věžních hodin a my s kamarády věděli, kdy máme jít, třeba na oběd. Ale abych neodbočoval.

O tyto hodiny v té době pečoval místní občan, posléze můj kamarád, pan Vykoupil, který je každý den natahoval. V druhé polovině 70-tých let mne jako hodináře požádal, zda bych se na hodiny nezašel podívat a zároveň na nich provedl údržbu. Já s tím souhlasil, ale bohužel z banálního důvodu, který raději nebudu uvádět, jsem se k hodinám ani nedostal. Po nějaké době již hodiny přestaly tikat, tedy i odbíjet, no a ta zvláštní atmosféra Radošova byla ta tam. Ke vší smůle ještě v roce 1986 i dřevěný most shořel, a to prakticky do základů, čili rázem bylo i po evropské raritě.

Bylo to někdy koncem 80-tých let nebo začátkem 90-tých let, kdy jsem se dozvěděl, že zde měla být nějaká renomovaná firma na opravu hodin. Bohužel oprava se jim nepodařila, údajně prý jsou hodiny moc staré a tudíž neopravitelné. Hodinový stroj pochází snad z 20-tých, či 30-tých let a není tedy možno vadné součástky vyrobit.

Po 17-ti letech od vyhoření byl za podpory státu obnoven radošovský most, který byl slavnostně otevřen 17.10.2003 v 10,30 hodin. Této slávy jsem se také zúčastnil a zároveň se nostalgicky zadíval na věž kostela, kde již asi 25 let srdce hodin mlčelo. Pomyslel jsem si: "To by byla nádhera, kdyby i hodiny šlapaly. Vždyť oni k tomu mostu patří." Poté jsem o věžních hodinách diskutoval s místním radním panem Fantou, který myslel na to samé. Ihned jsme se dohodli, že já seženu odborníky, tedy hodináře a společně bychom se pokusili dát hodiny opět do chodu. Já sám bych na tuto práci nestačil, mimo jiné již své původní povolání hodináře nedělám bezmála 20 let.

Ve čtvrtek 27.11.2003 jsem telefonoval svému bývalému kolegovi Lotharu Bielovi ze Žlutic a ihned jsme si domluvili schůzku, na kterou pojede i místní radní pan Fanta. V neděli 30.11.2003 bylo dále domluveno, že pan Biel požádá dalšího mého bývalého kolegu pana Josefa Trmotu ze Stružné. Začátek opravy se stanovil na den 6.12.2003. Ale než se s opravou začalo, tak se ještě pan Biel přijel na hodiny podívat. Když jsme pak společně, tedy já, pan Fanta a pan Biel, vyšlapali schodiště k hodinám, byli jsme doslova v šoku. Kdysi zde hnízdily nejprve sovy a posléze poštolky, které zde po sobě zanechaly doslova metráky výkalů. Asi si dovedete představit, jak jsme to vše okomentovali. No, ale i tak jsme si řekli, že se pokusíme dát hodiny do původního stavu, tedy do chodu. Pak jsme ještě zjistili, že ve zvonici chybí malý zvon na odbíjení čtvrtí, byl zde na trámu přidrátován kus železné traverzy, čímž zvuk odbíjení čtvrtí prakticky zaniká. Celá hodina bije do velkého kostelního zvonu, což je v pořádku.

Přišel den "D" 6.12.2003, 09,00 hodin a do věže jsem opět stoupal já, můj syn František, Lothar a Pepa. Nejprve bylo potřeba celý stroj, tedy kola, pastorky, páky a ložiska, zbavit značných nečistot. K tomuto jsme použili výkonný vysavač, pak jsme některé součásti odmontovali, no a začalo doslova "šůrování" veškerých součástí hodinového stroje. K tomuto jsme byli nuceni použít jak ocelových kartáčů, tak i smirkového papíru. Původně jsme se domnívali, že práce bude hotova již první den, ale to jsme se zmýlili, končili jsme až ve večerních hodinách. Ačkoli v ten den pěkně mrzlo, okolo -8°C, tak my jsme byli značně upocení. Vzhledem k pozdní hodině bylo na místě rozhodnuto, že hodiny do chodu spustíme až druhý den.

Byl další den, tedy 7.12.2003, kdy kolem 08,40 hodin, zastavilo u mého domu vozidlo s hrdiny prvního dne. Opět jsme, ovšem již bez mého syna, stoupali po dřevěných schodech do věže kostela. Nejprve se provedli dolaďovací práce na hodinovém stroji, poté jsme jej namazali a hodiny na kyvadle spustili. Jaká byla naše radost, když hodiny začali krásně pravidelně "šlapat". Pak byla provedena zkouška bití. První proběhnutí, tedy čtvrt, půl, tři čtvrtě a celá proběhla na jedničku. Ale při druhém proběhu bití, nám neodbíjela půlka. A to je dost důležité, neboť čtvrtě spouští hodiny celé. S touto závadou by pak hodiny odbíjely celou třeba ve čtvrt apod.

Začalo se tedy hledat, kde bude závada. Já si při té příležitosti vzpomněl, že tuto závadu právě měli i pracovníci nejmenované firmy, proto nebyly hodiny opraveny. Asi tři hodiny jsme ladili bicí stroj, ale marně. Pak Pepa zjistil, že jedna páka u čtvrtí se uvolnila, tak tuto dotáhl šroubem a bylo vyhráno. Ale ejhle, po dalším proběhnutí bití, zde byla tato závada znovu. Když jsme páku odmontovali, zjistili jsme, že je na této ulomený jeden ze dvou čepů. Zašli jsme do mé garáže, páku opravili doslova na koleni a poté namontovali zpět do hodin. Pak již bylo vše v pořádku a závada se neprojevila.

Dále bylo zapotřebí srovnat ručičky na číselnících, proto mne kolegové vyslali nahoru do věže, kde jsou rozvody k ručičkám tedy transmise od hodin. Zde jsem musel ručičky sladit se strojem dole. Když byla práce hotova, přišlo slavnostní spuštění hodin. Ani nevíte jakou jsme měli radost, když hodiny s bitím šlapaly. Jaké však bylo druhý den zklamání, tedy 8.12.2003, když bylo bití opět rozházené.

Tentokrát jsem šel k hodinám na věž sám a zde po prohlídce zjistil, že lana k závažím jsou krátká, tedy hodiny nevydrží v chodu celých 24 hodin. Dále jsem našel další závadu, a to na větrníku u soukolí na bití čtvrtí. Vzhledem k tomu, že jsem s sebou neměl žádné nářadí, hodiny jsem zastavil. Tuto závadu jsem odstranil až další den. Takže od 11,00 hod. dne 10.12.2003 tyto věžní hodiny šlapou jako "švýcary". Sice se musí natahovat dvakrát za den, ale časem se namontují delší lana. Dále se natřou ručičky a obnoví se číselník. Pan farář sdělil, že obstará malý zvon na odbíjení čtvrtí.

No a co závěrem, jenom to, že nyní už je Radošov zase tím Radošovem, jak jsem jej znal počátkem 70-tých let. Jak říkám: „Prostě ty hodiny k tomu mostu patří.“

František Hrubý